B-HOP

"hopáci" z Broumova

Novinky

Münchberg 2016

Zatímco nad východočeským regionem řádila bouře, vítr, déšť a krupobití... jsme si užívali krásné počasí a přátelskou atmosféru na 1. Münchberger Kanin Hop Turnier. Den to byl dlouhý, ráno ve 2h zazvonilo několik budíků, vyskajuje se z postelí, poslední kontrola - máme všechno..? A nakládáme ! Cesta v brzkých ranních hodinách rychle ubíhá, přes Prahu nám pomáhá úspěšně projet paní z "Navigonu", posílá nás na Karlovy vary a dál na Cheb, kde je plánovaná zastávka na vyvětrání... Předáváme tři béžové plyšáky... a vyrážíme směr Deutschland... Zbývá posledních 50 km s naší průvodkyní a dorážíme do cíle. Cesta byla poklidná, krom jedné práce na silnici a jedné Umleiting a přesto máme 30 minut k dobru, ale není na co čekat, jistě nás nikdo "před zavřenými dveřmi" stát nenechá. A hned je znát, že jsme v zemi, kde vládne přesnost a důslednost... vše předem připraveno, dokonale označeno, stačí sledovat směrovky a číst označení. Parking :) jdeme přes posekanou louku (tady by se to hopalo), šipky nás vedou dál... ke stanovišti Meldestelle, seznamujeme se s pořadateli a zjišťujeme, že jsme již očekávání, i když přijíždíme mezi prvními. Zaregistrujeme sebe a králíky, odevzdáme průkazy, doložíme platné vakcinace králíků a jsme uvedení do velké, vzdušné místnosti, která se pro tento den stane motelem pro naše ušáky. Vše vzorně nachystané, velké klece, hluboce nastlané voňavou slámou, se dvěmi závěsnými, dobře umytými miskami. Připraveny jsou dvě otýpky sena v papírové krabici, každý hned pochopí, že tady jsou zvyklí na pořádek :) konev s čistou vodou a kyblík s granulemi... jakýsi "švédský stůl" pro králíky. Kámoši jsou zaopatření a tak to jdeme omrknout i my. A jak se říká, chces-li vědět, jak to tu vypadá, tak navštivte toalety - velké prostorné, s okny, na kterých jsou bílé naškrobené záclonky... čisté, voňavé a plně vybavené vším potřebným, vše naznačuje, že tady se nám bude líbit. Turnierplatz rovná asfaltová, zametená "stezka pro cyklisty" pokrytá dlouhým kobercem a postavenou dráhou pro LR, ale ejhle první leknutí je tu... šířka koberce 80cm ! Dráha oddělená od parkoviště, na kterém jsou stejné koberce pro dvě rozcvičovací dráhy, na kterých jsou připraveny překážky a tyčky... Je až nemožné věřit, že vše probíhá přesně podle časového harmonogramu, v klidu a beze spěchu, s 10-timinutovými přestávkami mezi jednotlivými koly závodu, který je vyhlášen jako jedno kolo a finále. Postup do finále si zajistí všichni, kteří doběhnou v limitu, "po koberci" v LR a SR se 3-mi a méně chybami a v TR a ER s 5-ti a méně chybami. Vypadá to snadno, ale je to loterie, ve které dokáže rozhodnout zlomek vteřiny... Rozhodčí, ve dvojicích LR a TR a druzí SR a ER jsou připraveni... pozorně sledujeme průběh LR, kde nezávodíme - bylo plně obsazeno už když jsme se o závodě dozvěděli. A je tu druhý šok, rozhodčí stojí v těsné blízkosti dráhy, každý z jedné strany a pohybují se podél dráhy spolu se závodní dvojicí... stavěči překážek rovněž stojí podél dráhy a ihned po vyhodnocení běhu nastavují tyčky zpět na překážky... no aspoň, že se tu nepočítají chyby za doteky. Po očku sledujeme rozcvičování, minimálně jedna dráha je stále volná, nikdo na nich králíky nehoní... Jdeme je ukázat našim hopakům, ti mají nastražené uši a tak nás to upozornilo na to, že tu je několik reproduktorů, umístěných tak, aby všichni slyšeli co moderátor hlásí a mezi tím se z nich line příjemná hudba... Rozběhneme naše hopáky, aby se po téměř 6-tihodinové cestě protáhli a necháváme je rozkoukat... Průběžně se seznamujeme a zdravíme s ostatními závodníky, odpovídáme na otazky pořadatelů a seznamujeme se s mnoha sympatickými lidmi. Moderátor byl naprosto SUPER, hned od začátku nastavil speciální styl vyvolávání na START, všichni naprosto ukázněně dodržovali nastavený způsob nástupu na start, na nikoho se nemuselo čekat a vše frčelo jak mělo. Fotíme, točíme, vypomáháme si s ostatními, aby nebyl nikdo zklamaný, že svého miláčka na fotce mít nebude. Všímáme si lidí, kteří se u této příležitosti sešli... pořadatelé stíhají, ale chybí nám jedno - nejsou vyvěšeny výsledkové listiny. Závodníci se chovají slušně ke všem - nejen k pořadatelům, ale i svým soupeřům, především však ke svým králíkům, nepovažují je za své "závodní stroje" což u nás občas pozoruji, ale jsou to jejich miláčci, kteří si zaslouží pochvalu a pohlazení, i když to "zrovna nevýjde". Viděli jsme i ukápnout slzičku, když se to jedné malé závodníci nepovedlo a do finále to nestačilo... I přesto, že byly dveře do finále otevřené všem, tak se spoustě dvojic zavřely - někomu dřív a někomu později... Diskvalifikace za opuštění koberce potkala i náš tým, hned 2x Sharana a Talismana, běhat s rozhodčím za zadkem, tak to ani náhodou. Chybovali jsme víc, než byli povoleno - a tím končí naděje i pro Simona, Ginu a Diabola... chce to více klidu, tady se hopalo na přesnost, rychlost nebyla nijak závratná, i když pár ušákům to pěkně odsejpalo. Finále se účastní ve SR Many 9/32 a Paris 12/32, v TR rovince musí zabrat Tomi 6/22 a nejlépe za to nakonec vzala Cindy 2/22. Tento závod nám ukázal, kde je třeba se zlepšit, na čem zapracovat a jakým směrem se při tréninku dívat, i přesto že nevezeme domů žádné "zlato", tak jsme zjistili jak moc znamená být tým... který zabere ve chvíli, kdy je to třeba... Týmový duch byl všudypřítomný, snad nikdo nebojoval sám za sebe, ale zato zde bylo jasně patrné "kdo ke komu patří" a to nejen podle "dresu"... A jsme u poslední disciplíny, kterou jsme neznali... "Štafetový běh" kdy se na překážkách LR utkaly jednotlivé týmy, složené ze 4 závodních dvojic a jejich výkony se sčítaly. Celý den jsme si parádně užili, počkali na vyhlášení výsledků, připravili se na zpáteční cestu, rozloučili se s pořadateli, svými soupeři - kteří se stali našimi přáteli a poděkovali za příležitost se jejich závodu zúčastnit. Nezbylo než vše naložit a vydat se zpět domů. Cesta nám i přes malé komplikace pár kilometrů před domovem (překvapila nás uzavřená silnice pro zaplavení) příjemné utíkala a ve 2h skončila v našich domovech.
Žádné komentáře
 
CHS 666 Klub Kraličí Hop